Jakub Roztočil, absolvent pražské Akademie výtvarných umění, enfant terrible středoevropské umělecké scény, promýšlí v exkluzivní výstavě nových prací podobně exkluzivní téma – „vidění“. S pomocí nové mechaniky testuje možnosti procesu strojové malby, základních fyzikálních fenoménů i sebe sama a vybízí nás, abychom se na obraz dívali podobně, jako hledíme do kosmu – soustředěně, pomalu, bez předporozumění, aniž bychom měli k dispozici dobře známá slova, pouhé metafory vědění. Vydejme se spolu s ním po čerstvé stopě vlastní fascinace, naslouchejme rytmům a zákonitostem univerza, rozpoznávejme je sami v sobě. Nepředpokládejme odpovědi ani výsledky, Roztočilovy obrazy jimi beztak nejsou. Jeho cílem je udržet systém v chodu – chápat a nabízet obraz jako otevřené vizuální pole, jako místo intenzivního výskytu polymerových srážek. Nejde mu o to nás konfrontovat s faktem či významem, cílí na jev. Vidění prezentuje jako formu poznání, je pro něj pomalým přibližováním se k vnitřní logice světa, který se odhaluje teprve ve chvíli, kdy mu dopřejeme čas.
